sodalit

O jeho pomoc mužeme poprosit pri:
problémech s imunitním systémem, s detoxikací alkoholiku a kuráku
Posiluje:
pamet (i pri zkouškách)
odvahu a sílu pri realizaci sverených úkolu, ale i vlastních tvurcích predstav
jasnovidectví, vytrvalost
a vyrovnává city

Posiluje:

tvurcí sílu, tvurcí potenciál, inspiraci, intuici a navázání vztahu k vyššímu vlastnímu "Já"
prátelské a partnerské vztahy

Bílý kremen posiluje imunitu. Nabíjí se mesícní energií.
Modrý kremen posiluje krcní cakru. Nabíjí se mesícní energií.

ruženín

Kámen bezpodmínecné lásky
O jeho pomoc mužeme poprosit pri:
pocitu osamelosti, bezcennosti
potlacených citových vzpomínkách, nahromadených srdecních traumatech
je vhodný pro ty, kterí se neumí radovat ze života nebo jim chybí láska
jeho mekká energie je vhodná i pro deti, chybí-li jim láska pri výchove

Je kamenem, který:


rozproudí cakru srdce a uvolnuje city
propojuje trojúhelník spodních a vrchních caker pres solar plexus
kterým se síla Zeme propojuje s fyzickým telem

Na naší energetické spotřebě

se ropa podílí 20%. Zdroje ropy však nezadržitelně ubývají a nejpozději v roce 2060 budou vyčerpány. Na Arabském poloostrově, na Sibiři, v Mexickém zálivu, v Severním moři, a dokonce na nejnehostinnějším výběžku Aljašky pracuje dnem i nocí přes 6500 vrtných souprav. Cena světové ropy je k dnešnímu dni mezi 19,29 - 20,1 USD/1 barel. Její kolísání má výrazný vliv na hospodaření všech zemí, které ji těží a prodávají, ale i těch, které ji spotřebovávají.

Ropa

Ropa se stala strategickou surovinou. Vedly se kvůli ní kruté války (naposledy šlo o přepadení Kuvajtu Irákem), dnes ji těží 90 států. V současné době se světová těžba ropy pohybuje kolem 3,8 miliardy tun ročně (u nás 0,2 miliónu tun). Asi 10% ropy složí jako výhodná surovina pro chemický průmysl (zejména při výrobě plastů, syntetických vláken a kaučuku), zbytek pokrývá 30% celosvětové potřeby prvotní energie.

Poprvé

ropu navrtal před 138 roky 27. 8. 1859 v Pensylvánii železničář Edwin L. Drake. Nejprve lidem sloužila v petrolejových lampách a vařičích, jakmile však začal rozvoj motorizace a automobilů, vznikla po ní větší poptávka. Zpočátku v Pensylvánii, o málo později v ruském Baku a nakonec na území Arabského poloostrova stačilo jen zavrtat do země a tlak vody a plynu vyháněl ropu trubkou zaraženou do vrtu nahoru (plynový lift). Tehdy ji napouštěli do dřevěných kádí a po „odstání“ vody ji plnili do dřevěných barelů. Tato jednotka, představující 159 litrů, se dodnes používá při porovnávání těžby a při prodeji ropy.

Ropa

se skládá z několika částí, které mají různý bod varu a mohou se postupně od surové ropy destilací oddělovat (opakovaná destilace - rektifikace). Další předběžné úpravy před destilací jsou usazování a odsolování. Změnami teplot je možné odpařit a odděleně shromáždit různé složky, které je potřeba z ropy získat. Při nejnižší teplotě se odděluje ten nejlehčí destilát - benzín do motorů automobilů. Při vyšší teplotě se oddělují těžší destiláty, jako je petrolej nebo nafta pro motory nákladních aut, dieselelektrických lokomotiv a autobusů. Nakonec zbývá v obřím destilačním přístroji mazut. Ten se zase destiluje a přitom se oddělují další druhy nafty pro motory, různé oleje, které mažou ozubená soukolí rychlostních skříní automobilů, kola obráběcích strojů i ložiska. Destilačním zbytkem ropy je asfalt, přípravek na izolace elektrických kabelů, na střešní krytiny, na stavbu silnic. Používá se tam, kam nesmí proniknout voda.

Ropa

Ropa je mazlavá, páchnoucí směs organických sloučenin (převážně uhlovodíků - alkany, cykloalkany, někdy areny. Dalšími složkami jsou organické sloučeniny kyslíku, dusíku, síry, anorganické soli i vody. Ropa se vyskytuje pod zemským povrchem, kde vznikla pravděpodobně rozkladem organických látek pod hladinou moří někdy před půlmiliardou let. Její vznik byl provázen i uvolněním zemních plynů, a protože obě látky jsou dosti pohyblivé, byly tlakem hornin vytlačeny propustnými vrstvami až do značně vzdálených míst. Ropa je obvykle rozložena v pórovitých vrstvách horninách asi tak jako voda v namočené houbě. Pod nepropustnými vrstvami v hloubce až několika kilometrů bývá obvykle shora tlačena zemním plynem, zespoda je zase vytlačována vodou.

Zajímavosti:

Mezi jedny z nejvíce utajovaných postupů při výrobě oceli patří výroba trupů ponorek (odolnost vysokému tlaku v hloubkách, vodě, životnost atd.). Na světových obchodních burzách se neobchoduje se železem, železnou rudou a ocelí ale s tzv. feroslitinami.

Název Čistota Londýn - OTC USD/jednotka
feromangan 75 - 76% 550/570 t
feromolybden Ex Eur. Warenhause 11,45/11,65 kg
ferosilikon 75,00% 640/680 t
ferovanad 80,00% 19,4/19,8 kg
ferowolfram 80 - 85% 5,44/5,65 kg

Nejkvalitnější oceli

(legované oceli) se získávají v elektrických pecích, kde vlivem stále vysoké teploty dochází k dokonalejšímu odstranění příměsí. Kromě toho se při výrobě těchto ocelí přidávají též přísady dalších kovů, zejména chromu, manganu, niklu, wolframu, kobaltu, vanadu aj., jejichž přítomnost způsobuje, že legované oceli jsou mimořádně tvrdé, pružné, nerezavějící, dobře obrobitelné apod.
Ocel se používá ve mnoha odvětvích lidské činnosti, zejména ve strojírenství, ve stavebnictví, v automobilovém a leteckém průmyslu, k výrobě kolejnic, železobetonových konstrukcí atd.

Tyto uvedené příměsi

snižují kvalitu železa, proto jen malá část surového železa se použije přímo ke zhotovení litinových výrobků (kamna, pláty na sporáky, podstavce strojů, příklopy na odpadní kanály apod. Větší část surového železa se dále zušlechťuje na ocel tzv. zkujňováním v konvertoru, Siemens-Martinově peci nebo v elektrické peci. Podstata zkujňování spočívá v odstraňování uhlíku a dalších příměsí spalováním (surové železo má obsah uhlíku větší než 1,7% a ocel má obsah uhlíku menší než 1,7%). Zkujněná ocel se dále zkvalitňuje kalením (prudkým ochlazením žhavé oceli), a popouštěním (pozvolným ochlazování oceli zahřáté na určitou teplotu). Získaná ocel se lije do forem (kokil), v nichž tuhne do bloků (ingotů), které se dále zpracovávají válcováním nebo kováním na tyče, kolejnice, plechy apod.

technické železo

Pro technické účely se vyrábějí různé druhy technického železa, což jsou složité slitiny železa s dalšími prvky. Surové železo se vyrábí ze svých rud ve vysoké peci redukcí uhlíkem při teplotě 1600 až 1800 oC za přítomnosti struskotvorných přísad (vápenec, dolomit), koksu a vzduchu. Vytavené surové obsahuje uhlík (až 4%), křemík (až 3%), mangan (až 5%), fosfor a síru. Uhlík je v železe buď volný ve formě grafitu nebo vázaný jako karbid triželeza Fe3C.

Železo

Železo je ze všech kovů technicky nejvýznamnější a po hliníku je druhým nejrozšířenějším kovem. Pro konstrukční účely se používá více než jedno století. Železo je lesklý, stříbrobílý a poměrně měkký neušlechtilý kov, který dobře vede elektrický proud. Ve vlhkém prostředí je nestálé, pokrývá se vrstvičkou Fe(OH)3 - rzi (hydratovaný oxid železitý). Protože tento oxid nevytváří souvislou vrstvu, neposkytuje železu ochranu před další korozí. Proto se povrch železa chrání vrstvou zinku, cínu niklu, chromu nebo ochranným nátěrem (miniem, suříkem - Pb3O4), případně se předměty již zhotovují ze speciálních slitin - tzv. nerezavějících ocelích. V praxi se nepoužívá čisté železo ale technické. Je to proto, že výskyt čistého železa je velmi vzácný a je příliš měkké a málo odolné vůči korozi.

Pro slitiny

jsou zákonem stanoveny tyto ryzosti:
- dukátové zlato 98,6%
- mincovní zlato 90%
- zubolékařské zlato 75% (18 karátů)
- klenotnické zlato 75% (18 karátů)
- klenotnické zlato 58,5% (14 karátové - nejběžnější)

Jako doplňku do 100% (24 karátů) se používá mědi, stříbra, někdy niklu. V technice (na kontakty, plnící pera) a v zubolékařství se používá slitin s různými kovy, s palladiem, platinou, stříbrem, niklem, zinkem. Tzv. bílé zlato obsahuje více než 15% palladia.

kovy

Punc:
[lat.], pozitivní, z tvrdého kovu vyrobená částice obrazů nebo písmen mincovních. Užívalo se jich ve staré mincovní technice při výrobě razidel. Dnes se užívá punc k označení jakosti předmětů z drahého kovu úředním jazykem a jako státní značka pro zdanění.

Karát:
[ital. < arab.], původní váha semena rohovníku čili svatojánského chleba (Ceratonia siliana), kterého se používalo za závaží, později váhová jednotka pro zlato a drahokami. V různých zemích měl různou váhu, teprve na mezinárodní konferenci pro míry a váhy v Paříži roku 1907 byl zaveden metrický karát (mk) o váze 200 mg (miligramů). Starý karát se dělil na poloviny, čtvrtiny až čtyřiašedesátiny, což se u metrického karátu dosud udržuje. U zlata značil 1 karát 1/24 celkové váhy; tak například čtrnáctikarátové zlato mělo 14/24 zlata a 10/24 příměsí.

Interakcie

mikrominerálii V potravinách
-v potravinách sú stopové prvky v interakcii s prítomnými organickými látkami
- väzba ktorá vzniká závisí ad chemických vfastnosti príslušného prvku:
nekovové prvky tvoria kovalentné zlúéeniny kovové prvky tvoria väčšinou komplexné zlúéeniny
- pri sledovaní interakcii kovov najviac sú preštudované aminokyseliny a peptidy

Sacharidy
-monosacharidy, alkoholické cukry, disacharidy valkalickej oblasti tvoria sa železom komplexy, zlepšuje sa takto využiternosť železa
- koncentrácia stopových prvkov môže byť aj znížená adsorpdou na vlákninu potravy, aka aj tvorbou málo rozpustných zlúéenin s kyselinou šťaverovou alebo fytinovou
-na vyššiu rozpustnosf stopových prvkov pôsobi tvorba komplexných zlucenin