§ 150


§ 151

Podmínky pro použití přístrojů k měření
koncentrace metanu a plynných škodlivin

(1) Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin
musí mít označení typu a evidenční číslo.

(2) Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v
jeho používání a přezkoušen. Přezkoušení musí být opakováno každé
2 roky.

(3) Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům,
kteří byli určeni jím měřit.

(4) Přístroj musí být před výdejem přezkoušen. Pracovník je
povinen přístroj vyzvednout osobně a ověřit jeho funkci. Vadné
přístroje se nesmějí vydávat, případně musí být ihned vráceny.
Pracovníci jsou povinni přidělené přístroje chránit před
poškozením a nesmějí je otevírat.

(5) Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit
závady, případně poškození přístroje s vysvětlením, jak k
poškození došlo.

(6) O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.

(7) Počet provozuschopných přístrojů musí být nejméně o 10 %
větší než je počet pracovníků povinných kontrolovat koncentraci
metanu a plynných škodlivin v důlním ovzduší v nejsilněji obsazené
směně.


ČÁST PÁTÁ
Ochrana dolů proti výbuchu
uhelného prachu


Díl první
Všeobecná ustanovení

§ 152

Zařazení dolů

Uhelné doly jsou doly s nebezpečím výbuchu uhelného prachu.
Za uhelný prach se z hlediska ochrany dolů proti jeho výbuchu
pokládá uhelný prach o velikosti zrna do 1 milimetru.

§ 153

Opatření proti vzniku a pronikání uhelného
prachu

(1) V dole musí být používány vhodné a dostupné technické
prostředky a opatření k tomu, aby se co nejvíce omezil vznik
uhelného prachu a jeho pronikání do jiných důlních děl.

(2) Jáma, ve které je skipové zařízení pro dopravu uhlí, se
nesmí používat jako vtažná.

(3) V používaných důlních dílech, kromě vrtů, zásobníků,
porubů a dobývek musí být uhelný prach pravidelně odstraňován, a
to i když ztratil pro svoji vlhkost schopnost rozvíření. Lhůty pro
odstraňování uhelného prachu určí organizace podle intenzity
vývinu prachu.

(4) V důlních dílech používaných k chůzi a dopravě musí být
běžně odstraňováno spadlé uhlí.


Díl druhý
Zneškodňování uhelného prachu

§ 154

Poprašování inertním prachem

(1) Používaná důlní díla, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků,
porubů a dobývek musí být po celém obvodu a v celé délce
poprašována inertním prachem, pokud není použito jiného povoleného
způsobu zneškodňování. 30)

(2) Poprašovat se musí tak, aby obsah hořlavých látek ve
směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 20 %. V důlních
dílech, kde je ve větrním proudu povolena zvýšená koncentrace
metanu nad 1 %, se musí poprašovat tak, aby obsah hořlavých látek
ve směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 15 %. Poprašování
musí být ihned obnoveno, jestliže prachová směs podle rozboru
vzorku směsi obsahuje větší podíl hořlavých látek než je stanoveno
nebo při zjištění, že se na poprášených místech usadila viditelná
souvislá vrstva uhelného prachu.

(3) Pokud poprašováním důlních děl nelze udržet obsah
hořlavých látek ve směsi v hodnotách uvedených v odstavci 2, musí
být uhelný prach účinně zneškodňován jiným způsobem. Nelze-li ani
tak docílit účinného zneškodnění uhelného prachu, musí být
vhodnými technickými prostředky zabráněno jeho pronikání do jiných
důlních děl. Tyto prostory musí být od ostatních důlních děl
izolovány protivýbuchovými uzávěrami.

(4) Určená místa, která jsou stále a po celé ploše tak vlhká,
že se prach na nich usazený nedá rozvířit, a místa bez uhelného
prachu nemusí být poprašována.

(5) Pracovníci jsou povinni při poprašování používat
protiprašné respirátory. Poprašováním nesmí být nikdo zdravotně
ohrožován.

30) ČSN 44 6401 Zneškodňování usazeného uhelného prachu.

§ 155

Kontrola poprašování

(1) Směs inertního a uhelného prachu v důlních dílech musí
být pravidelně zkoušena na obsah hořlavých látek tak, aby mohlo
být včas obnoveno poprášení. Místa a lhůty pro odběr vzorků
prachové směsi určí organizace podle intenzity usazování uhelného
prachu. Musí při tom přihlédnout též k umístění elektrických
zařízení a k tomu, aby vzorky nebyly ovlivněny vodou použitou při
zkrápění apod. Vzorky musí být odebírány nejméně
a) v dlouhém důlním díle v okolí porubu nebo dobývky v úseku do 50
metrů na výdušné straně jeden vzorek měsíčně a v úseku od 50 do
200 metrů na výdušné straně jeden vzorek za 2 měsíce,
b) v místě s výraznějším prašným zdrojem (u přesypu, zásobníku
apod.) v úseku do 50 metrů ve směru proudění důlních větrů
jeden vzorek měsíčně,
c) v ostatních dlouhých důlních dílech, kromě míst uvedených v
§ 154 odst. 4, každých 300 metrů jeden vzorek za 3 měsíce.
Je-li dlouhé důlní dílo kratší než 300 metrů, musí být i v něm
odebírán jeden vzorek za 3 měsíce.

(2) Odběry vzorků inertního prachu a směsi inertního a
uhelného prachu a jejich rozbory musí být prováděny podle
zvláštního předpisu. 31)

31) ČSN 44 6405 Odběr a rozbor vzorků inertního prachu a směsí
uhelného a inertního prachu.

§ 156

Zásoby inertního prachu

(1) Organizace je povinna mít zásobu inertního prachu
určeného k poprašování a pro prachové protivýbuchové uzávěry
nejméně na jeden týden.

(2) Inertní prach musí být na povrchu uložen v suchých
uzavřených prostorech. V dole musí být uložen na vhodných suchých
místech v blízkosti míst upotřebení. Místa a množství uloženého
inertního prachu určí organizace.

§ 157

Vlastnosti inertního prachu

(1) K poprašování důlních děl a pro stavbu prachových
protivýbuchových uzávěr mohou být používány vápencové prachy
schválené zkušebnou určenou Českým báňským úřadem, které nesmí
obsahovat volný kysličník křemičitý v množství přes 3 % ani jiné
fibroplastické nebo toxické látky a které si zachovávají i v dole
rozviřitelnost a schopnost se udržet po delší dobu ve vznosu.

(2) Jiné inertní prachy mohou být používány jen se souhlasem
Českého báňského úřadu.

(3) Organizace je povinna se u každé zásilky přesvědčit, zda
dodaný inertní prach odpovídá schválenému druhu. Ke každé zásilce
je povinna vyžádat osvědčení výrobce o jakosti prachu.

§ 158

Smáčení vodou a jiné způsoby zneškodňování
uhelného prachu

(1) Zneškodňování uhelného prachu smáčením vodou, případně
vodou s přídavkem smáčedla je dovoleno tam, kde tento způsob,
zejména z hlediska tepelně vlhkostních podmínek, je účinný. Pro
zneškodňování uhelného prachu smáčením lze použít jen vodu z
důlního požárního vodovodu. 32)

(2) Usazený uhelný prach musí být smáčen po celém obvodu a po
celé délce používaných důlních děl, kromě jam, komínů, vrtů,
zásobníků, porubů a dobývek, a to v takové míře, aby nemohlo dojít
k jeho rozvíření. Organizace určí lhůty smáčení uhelného prachu v
jednotlivých důlních dílech.

(3) Při smáčení se musí dbát, aby nebyla smáčena elektrická
zařízení. Vhodnými opatřeními musí být zajištěno, aby nedošlo k
úrazu elektrickým proudem.

(4) Zneškodňování uhelného prachu chloridem vápenatým je
dovoleno jen v suchých důlních dílech. Při posypávání musí být
elektrická zařízení chráněna zakrytím.

(5) Jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu povoluje Český
báňský úřad.

32) ON 44 9104 Důlní požární vodovody. Všeobecná ustanovení.

§ 159

Způsob, kontrola a odpovědnost
za zneškodňování uhelného prachu

(1) O způsobu zneškodňování uhelného prachu rozhodne závodní
dolu po předběžném souhlasu obvodního báňského úřadu.

(2) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány a ostatní
technici povinni kontrolovat také zneškodňování uhelného prachu.

(3) Organizace určí pracovníky odpovědné za zneškodňování
uhelného prachu a vymezí odpovědnost mezi předáky a pracovníky
určené pro zneškodňování uhelného prachu.

(4) Pracovníkům musí být úseky důlních děl vymezeny tak, aby
zneškodňování uhelného prachu mohli provádět ve stanovené míře.


Díl třetí
Ochrana proti přenosu výbuchu
uhelného prachu

§ 160

Druhy protivýbuchových uzávěr

Na ochranu proti přenosu výbuchu uhelného prachu v dole se
staví protivýbuchové uzávěry prachové nebo vodní. Druh používaných
protivýbuchových uzávěr určí organizace.

§ 161


zrušen


§ 162


zrušen


§ 163

Rozmístění protivýbuchových uzávěr

(1) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny pro ochranu
a) hlavních vtažných a výdušných důlních děl ústících na povrch,
šibíků a zásobníků uhlí včetně jejich příslušenství (náraziště,
ochozy, čerpací stanice apod.) proti ostatním důlním dílům,
pokud nejsou chráněna hrázovými dveřmi. Uzávěry musí být
umístěny ve vzdálenosti 50 až 200 metrů od objektu, který
chrání,
b) samostatného větrního oddělení na vtažné a výdušné straně.
Uzávěry musí být umístěny uvnitř samostatného větrního oddělení
tak, aby nebyly vzdáleny více než 50 metrů od jeho začátku i od
jeho konce. Pokud nelze protivýbuchové uzávěry umístit uvnitř
samostatného větrního oddělení, musí být v uvedené vzdálenosti
umístěny na všech přístupových cestách k němu,
c) spojů mezi samostatnými větrními odděleními, pokud tyto spoje
nejsou vybaveny hrázovými dveřmi,
d) raženého otvírkového, přípravného nebo prostorového důlního
díla. Další uzávěry musí být stavěny i v raženém separátně
větraném důlním díle.

(2) Uvnitř samostatného větrního oddělení, ve kterém je v
provozu porub nebo dobývka nebo raženo důlní dílo, musí být
protivýbuchové uzávěry stavěny po celé délce důlních děl, kterými
jsou vedeny vtažné a výdušné větry těchto pracovišť. V porubu nebo
dobývce nemusí být protivýbuchové uzávěry stavěny.

(3) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny v důlních dílech,
ve kterých se dopravuje uhlí, a to i v případě, kdy jsou v důlním
díle postaveny hrázové dveře [odstavec 1 písm. a) a c)].

(4) V neplynujícím dole nemusí být pro izolaci otvírkového
důlního díla, raženého výhradně v kameni, stavěny protivýbuchové
uzávěry.

(5) Protivýbuchové uzávěry nemusí být stavěny v těch
neplynujících uhelných a lignitových dolech, ve kterých je
zkušebnou určenou Českým báňským úřadem prokázáno, že uhelný
a lignitový prach není nebezpečný výbuchem. Ověření výbušnosti
musí být provedeno vždy při nafárání nových slojí a opakováno při
takových změnách kvality sloje a místních podmínek, které by mohly
negativně ovlivnit výbušnost prachu, nejméně však každé tři roky.

(6) Protivýbuchové uzávěry se umisťují ve vodorovných
a úklonných důlních dílech.

§ 164

Vzdálenost pro umístění protivýbuchových uzávěr

(1) Protivýbuchové uzávěry soustředěné musí být umístěny v
přímém úseku důlního díla stejného průřezu. Pokud se důlní dílo
rozšiřuje, nesmí být protivýbuchová uzávěra umístěna blíže než 30
metrů od místa rozšíření.

(2) Vzdálenost mezi okraji protivýbuchových uzávěr
soustředěných, stavěných podle požadavků § 163 odst. 1 písm. c) a
d) a § 163 odst. 2 a 3, nesmí být větší než 200 metrů.

(3) Poslední přehrada protivýbuchové uzávěry soustředěné musí
být umístěna ve vzdálenosti 50 až 200 metrů od čelby raženého
důlního díla nebo ústí porubu nebo dobývky, kromě případů
uvedených v odstavci 8.

(4) Je-li mezi protivýbuchovou uzávěrou soustředěnou a
izolovaným objektem kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které
se mění směr o více než 90 stupňů, musí být vzdálenost
protivýbuchové uzávěry od kříže, odbočky, vidlice nebo zatáčky co
nejmenší, nejvíce však 50 metrů.

(5) Poslední skupina korýtek protivýbuchové uzávěry dělené
musí být od čelby raženého důlního díla vzdálena nejvíce 100 metrů
a od ústí porubu nebo dobývky nejvíce 50 metrů.

(6) Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek protivýbuchové
uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se
mění směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech
vzdálenost mezi těmito skupinami korýtek větší než 30 metrů. Počet
korýtek však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena podmínka
nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla mezi
skupinami korýtek.

(7) Při komorovém dobývání, pilířování a zátinkování je za
dobývku považována porubní (těžební) základna, případně při
diagonálně vedené porubní frontě skupina základen. Délka základny
nebo skupiny základen včetně jejich spojovacích chodeb však nesmí
být větší než 300 metrů. Protivýbuchové uzávěry na přístupových
chodbách nesmí být vzdáleny více než 50 metrů od křížů těchto
chodeb s porubní základnou. Ražba porubních chodeb se ve smyslu
tohoto ustanovení považuje za součást dobývání.

(8) Pokud je vzdálenost mezi dvěma pracovišti při ražení nebo
dobývání na společné chodbě větší než 50 metrů, musí být mezi nimi
umístěna skupina korýtek o minimálním množství 320 litrů vody.
Tato skupina korýtek musí být nahrazena protivýbuchovou uzávěrou,
jakmile je vzdálenost mezi pracovišti větší než 150 metrů.


§ 165

Evidence, kontrola a údržba
protivýbuchových uzávěr

(1) Protivýbuchové uzávěry musí být označeny čísly a
vyznačeny v mapě větrání. Musí být vedena jejich evidence s
technickými údaji požadovanými v odstavcích 2 a 3.

(2) Protivýbuchová uzávěra soustředěná musí být označena
tabulkou, na které je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v
metrech čtverečních, celkové množství inertního prachu nebo vody v
uzávěře, počet přehrad nebo korýtek, datum poslední pravidelné
kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulka musí být umístěna na
okraji uzávěry.

(3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena
tabulkami, na kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního
díla v metrech čtverečních, počet korýtek, případně množství vody
v jedné skupině korýtek, datum poslední pravidelné kontroly a
podpis kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích
uzávěry. V případě, že dělená uzávěra přechází do jiného důlního
díla, musí být označena novými tabulkami. Totéž platí i při změně
průřezu důlního díla, podle kterého se mění množství vody ve
skupině korýtek.

(4) Protivýbuchové uzávěry musí být udržovány v řádném stavu.
U vodních uzávěr musí být umožněno jejich doplňování z důlního
požárního vodovodu. Při plnění vodních protivýbuchových uzávěr
platí obdobně § 158 odst. 3.

(5) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány i ostatní
technici povinni kontrolovat také stav protivýbuchových uzávěr,
u vodních uzávěr zejména určené množství vody. Kromě toho je
organizace povinna určit osoby odpovědné za pravidelnou kontrolu
protivýbuchových uzávěr a lhůty provádění těchto kontrol, které
však nesmějí být delší než měsíc.