Vulkanoklastické horniny lze dělit na:

• • nezpevněné (tefra)
• • zpevněné
K nezpevněným počítáme vulkanický popel, vulkanický písek, lapilli, kameny a bomby.
Ke zpevněným patří tufy, které vznikly uložením a zpevněním na souši a tufity, které představují týž materiál uložený ve vodě. Tufity obsahují oproti tufům navíc jílové nerosty a klastický materiál ze sedimentárního bazénu. Tufy i tufity se využívají jako stavební materiál vhodný k výrobě tvárnic i celých panelů. Podle velikosti úlomků se pyroklastika dělí na:
• • velmi jemný vulkanický popel (pod 0,004 mm)
• • vulkanický popel (pod 0,063 mm)
• • vulkanický písek (pod 2 mm)
• • lapilli (pod 63 mm)
• • vulkanické kameny a pumy (pod 250 mm)
• • vulkanické bloky a balvany (nad 250 mm)
Tufy se mohou také označovat podle toho, ke kterým výlevným horninám látkově patří. Nejrozšířenější jsou tufy čedičových hornin, po nich následují tufy andezitové. Ryolitových a trachytových tufů je málo. U nás se nacházejí tufy hlavně v Českém středohoří a v Doupovských horách, v menší míře i na severomoravských sopkách (např. Venušina sopka, Uhlířský vrch).