Rupturní (křehké) deformace
Chová-li se horninový masív vůči tektonickým silám křehce, dochází v něm ke vzniku trhlin různého měřítka a charakteru. K nejvýraznějším tektonickým strukturám v rámci horninových komplexů patří zlomy neboli dislokace.
Podél zlomů dochází ke zřetelným pohybům sousedních horninových bloků. Podle regionálního významu a hloubky do které zlomy sahají, lze rozlišit několik kategorií. Z globálního hlediska jsou nejdůležitější hlubinné zlomy porušující zemskou kůru a sahající místy až do svrchního pláště. Podél těchto tektonických struktur dochází jednak k rozšiřování zemské kůry: riftový systém Země, jednak ke střetu dvou ker kolizní nebo také subdukční zóny, kde se podsouvá jedna kra pod druhou. Pohyby na těchto globálních tektonických zónách jsou doprovázeny významnou vulkanickou a seizmickou aktivitou.