Zpusoby větrání neproražených dulních děl

Způsoby větrání neproražených důlních děl

(1) Neproražené důlní dílo musí být větráno separátním
větráním 28) vždy, když není zajištěno stanovené složení důlního
ovzduší nebo když vzdálenost čelby od průchodního větrního proudu
dosáhla na plynujícím dole 5 metrů, na neplynujícím dole 10 metrů.

(2) Jedním lutnovým tahem je dovoleno větrat nejvýše 2
neproražená důlní díla, v dole II. třídy nebezpečí však může být
raženo pouze jedno z nich.

(3) V dole II. třídy nebezpečí může být z dovrchní chodby,
která není proražena do vyššího patra, raženo další důlní dílo jen
za účelem dosažení větrního spojení a vždy jen jedním pracovištěm.

(4) Výdušné větry, které proudí z neproražených důlních děl
nového patra, musí být v plynujícím dole odváděny přímo do
celkového výdušného větrního proudu nebo do větrního proudu
samostatného větrního oddělení, kterým nejsou větrána jiná
pracoviště, kde se razí nebo dobývá. Není-li splnění tohoto
požadavku technicky možné, je dovoleno na písemný příkaz závodního
dolu přivádět výdušné větry na pracoviště vyššího patra; je-li
potřebné odplynit důlní díla nového patra, musí být pracoviště
v příslušném samostatném větrním oddělení zastavena a pracovníci
odvoláni.

(5) Neproražená důlní díla na neplynujícím dole, ve kterých
není možné z technologických důvodů (při použití razicích plošin
apod.) zřídit separátní větrání, je možné se souhlasem závodního
dolu nebo jím pověřeného pracovníka větrat stlačeným vzduchem.

(6) Podružné větrání s použitím přehrad, větrních závěsů nebo
luten je přípustné jen přechodně jako nouzové opatření.

28) ON 44 6008 Stanovení součinitelů netěsnosti větracích
lutnových tahů.
ON 44 6009 Výpočet separátního větrání dlouhých důlních děl.