Mají-li být

podzemní vody využity jako pitné, určují se jejich tzv. vnější znaky (pach, chuť, čirost a průhlednost), fyzikální a fyzikálně chemické vlastnosti (teplota, koncentrace vodíkových iontů, elektrická vodivost, radioaktivita), chemické složení. Sleduje se také bakteriologické a biologické složení.
Vody říční, jezerní i dešťové jsou měkké (vhodné k vaření, praní, mytí a pro průmyslové účely). Mají schopnost rozpouštět minerály a horniny – hladové vody.
Vůči horninám a mnohým stavebninám jsou to vody útočné, nebo-li agresivní.
Agresivní jsou i podzemní vody, které obsahují volný CO2, organické kyseliny, nebo větší množství solí, silných kyselin (chloridů, síranů, dusičnanů, sirovodíků, sirníků)